čte: autor |
Špajz
Debilní díra a dvě PETky
Plechový mravenci
Snad každý zná plechové mravence v pražské ZOO. Tak ty prosím dělal můj strejda a je to zase jeho pomník. U nás v rodině se traduje taková historka, že se je snažila teta adoptovat. No prostě tak, jak se adoptují živá zvířata v ZOO. Myslím, že to nevyšlo, nebo je to jen takový rodinný joke, ale to už je jen navíc.
Vejtřaska
Pokud patříte k těm mladším, možná nevíte, že Praga bývala automobilka a vyráběla náklaďák, který nesl typové označení V3S. Protože to byl kostitřas, dostal výstižnější lidové označení Vejtřaska. Tento náklaďák hodně používala československá armáda, nebo jsem ho často vídával v oranžové barvě v držení silničářů. Můj děda pracoval s kolegou na směny u pásu v této fabrice a tuším, že montoval podvozky. Znamená to, že na každé druhé vejtřasce nechal můj děda svůj pomník v podobě nějaké práce.
Tajné pomníky
Lékárna i přes mou super radu jednoho dne zavře. Protože záplata je jen lepší díra, tak se znovu vymele, plechové mravence vezme rez a vejtřasky si už asi rez vzal. Zní to skoro, jakoby to nemělo vůbec cenu. Zní to vlastně úplně stejně jako hláška našeho učitele makroekonomie docenta Vlčka, který jednou pronesl, že rubáš nemá kapsy… Nemyslím tedy toho ministra Ho Ho Ho. Sečteno a podtrženo, cenu nemá v podstatě nic. Vše je pomíjivé a jednou prostě nebude. To je ale blbost, co? To, že nic netrvá věčně, přece vůbec nesouvisí s tím, že se z existence našich tajných pomníků nemůžeme těšit, když ještě existujeme. Myslím nás i ty naše tajné pomníky.