04 Tinder je jako bonboniéra. Nikdy nevíš co ochutnáš

Myslel jsem si, že není třeba psát o tom, co je to Tinder, ale když jsem tuhle historku četl, našlo se dost lidí, kteří to Tinder nezanli… Ve zkratce jde o seznamovací aplikaci do mobilu. Vytvoříte si profil, instalujete si to do mobilu a ten hlídá vaší polohu a zvolený rádius. Když do něj vleze váš protějšek aplikace zobrazí jeho profil. Pak jen dáváte (swipujete) doprava jako že byste to vopíchali nebo doleva jako že asi tak po čtyřech pivech. Záměrně nepíšu ne. Jsme přece chlapy… Když se shodnete jako že jo, aplikace vás nechá si spolu psát. A to je vlastně všechno.


O Tindru se říká, že je plný úchyláků, zlatokopek, zoufalců a zoufalkyň. Postupem času se ale aplikace tak rozšířila, že věřím, že jí začalo používat i jisté procento lidí, kteří do těchto skupin nepatří a prostě jen nemají čas. V době, kdy existovali kecalové a domlouvání sňatků, začali chlapci zvát dívky napřímo. A to se také neobešlo bez řečí pohoršených lidí, stejně jako dnes Tinder.

 

Osud mě zavál do situace, kdy jsem neměl do čeho píchnout a potřeboval jsem se seznámit. Ani já, ten čas nekradu a oslovit holku na ulici je pro mne stále něco nepříjemného. Holku z práce? Děkuji nechci. Románek na pracovišti totiž znamená začátek konce pracovního poměru jednoho z vás. Buď to nedopadne a začnete se nenávidět. Pak půjde produktivita prudce dolů. Nebo to naopak dopadne a upřímně řečeno vidět jí 7×24 taky nechceš. Takže produktivita jde dolů. A navíc. Jsme brněnská firma a co si má asi tak člověk myslet o holkách z města, kde když jedete z Grandu tím jejich elektrickým autobusem s obří anténou, jdou hned po sobě zastávky Vlhká a Mastná? Zkusil jsem teda Tinder a jak mám ve zvyku, nejprve přečetl a nastudoval vše, co se dalo.

 

Swipe není shoda (0,5%), shoda není chat (30%), chat není schůzka (1%) a schůzka není happy end (?%).

Je to totiž poměrně náročné. Holky z Tinderu většinou swipují doleva jakože nechci… Shoda je tedy spíše náhoda. Neustálým pokoušením Tinderu jsem zjistil, že potřebuju projet asi 50, nebo 70 profilů, abych měl shodu a propojilo mě to. Vést 10 konverzací, aby došlo na schůzku. Čili na jedinou schůzku, potřebuji projet asi 500 – 700 profilů a to je časově dost náročné. Pokud dojde ke shodě, nastává otázka: Co dál? Holka se neozve, čili je nutné vytasit se s něčím sám. Připravil jsem ultimátní otvírák ale i tak dívka odpoví a rozjede se konverzace jen v 30% případů. Pak záleží na vás, jak rychle jste ji schopni dostat ven. Když se to nevede (nebo to alespoň nevypadá) ani kolem 20té zprávy, něco je špatně. Měl jsem konverzaci, co se táhla 3 dny a pak si mě unmatchla. Měl jsem jinou, kdy se ke mně málem holka nastěhovala i s dítětem, aniž bych jí viděl. Až jednou………..  

 

Martina (33) Je to shoda

Když se mi na displeji objevila Martina, říkám si….. No…..ale jo.  Je to shoda, zahlásila moje Nokia.  Z popsané reakce je jasné, že to nebylo úplně ono, ale od jistého věku jsem přestal považovat vzhled za prioritu. Jasně, neměla by být tlustší než já, což není tak neskromný požadavek a nemělo by existovat riziko, že při společné návštěvě ZOO jí nebudou chtít pustit zřízenci ven. Vytasil jsem svou zmíněnou ultimátní balící hlášku a dodal, že vypadá normálně a že to považuji za vcelku solní lichotku. Teda na Tinder. Martina odpověděla, že si musí rychle nabarvit vlasy, vyfotit se ve fitku s iphonem a v plavkách. Vtipná – aleluja. Kontruji svým plánem, vyfotit se taky ve fitku jak hladím tygra, který leží na mým novým autě. Mojí ehm vypůjčenou novou super de-luxe káru jsem si v tom fitku zaparkoval a že jsem úplnou náhodou a shodou okolností u toho nahej. Pro vysvětlení je nutné říct, že se typově fotografie v profilech velmi často opakují. Klasikou jsou právě fotky iphonem ve výtahu nebo fitku. Klasikou u dívek je špulení pusy a klasikou chlapců je fotografie jak klečí u auta a vypadají jak když serou. Nezřídka narazíte i na polonahé fotografie zájemců o seznámení. S Martinou jsme si ještě vyměnili několik zpráv. Reagovala rychle a vtipně. Myslel jsem, že jí vytáhnu do baru, ale nějak se jí nechtělo. Chtěla si jít spíš zaplavat. Vím, je asi jiná doba a já jsem staromódní, ale vidět hned na první schůzce vlastně všechno a nenechat si žádné tajemství na později (čti na druhou schůzku) je prostě trochu víc, než potřebuju. Přišel jsem s pěkným kompromisem a vytáhl jí na piknik…

 

Domluvili jsme se ještě na ten den a po všech nezbytných přípravách jsme se potkali v Grebovce. Vytasila na mě ruku, ale já jako správný Tinderman, jsem jí hned vlepil pusu. Od zastávky jsme se vydali do parku. Vysela na mě jak vánoční ozdoba na stromečku. Našli jsme si pěkné místo, uvelebili se na dece a začali si užívat. Teda užívat pikniku, takovej střelec nejsem. Skvělá vlna pokračovala až do chvíle, kdy jsem se jí zeptal jestli má nějaké děti. Mladšímu čtenáři bych nemusel vysvětlovat co je Tinder, ale asi si zaslouží malou noticku, že v našem věku je taková otázka docela legitimní… Máš nějaké děti? Zeptal jsem se Martiny. Prý ne a co že já. Také záporná odpověď. Chvíli přemýšlela a pak řekla: Tak co s tím uděláme? Jak by napsal Ostravak Ostravsky, rozblikaly se mi všechny červené diody v pale, že jsem neviděl na schody, po kterých jsem utikal dom. Skutečnost je ale taková, že jsem jen zblednul s takovou rychlostí, že by mi kdejaký chameleon mohl závidět a odpověděl jí, že asi nic. Dítě je pro mě spíš vedlejším produktem kvalitního láskyplného vztahu, nikoli jeho účelem a prostě, že projekt dítě nemám ve svým aktuálním kalendáři kotě. Dali jsme si trochu jídla, které jsem připravil a vypili asi půl lahve vína. Začalo to vypadat na pěknou bouřku, tak jsme sbalili piknik, ale bouřka nás odejít nenechala. Schovali jsme se do takového podloubí, kde jsme lahev dopili a po ní ztrestali ještě jednu. Nádherně jsme spolu pokecali, skvěle ladili a hlavně se pekelně ožrali. Když jsem přišel domů, napsal jsem jí, že to bylo velice příjemné a že bych si to rád zopakoval. Martina mi odpověděla, že to bylo opravdu příjemné i pro ní, ale že máme jiné životní cíle a priority a že potřebuje rodinu.


Poslouchám Jacquese Brela a s více než ročním odstupem o tom přemýšlím. Co bych kurva chtěl? Ucházející bloncka se kterou báječně ladím, která má šílený smysl pro humor a velmi přímé jednáním? Kdo by to nebral? Teda jestli je to pravda… Jestli už to náhodou neklepalo na pupek žejo… To je ale dneska už samozřejmě fuck.

 

I když z našeho setkání nevznikl ani vztah a na onu vytouženou třešinku na dortu sociální dynamiky také nedošlo, byl to velmi příjemný večer. Martina byla moc fajn a obrázek z katalogu zvaný Tinder seděl. Realita byla i o špetku lepší. Dá se přes tuto aplikaci seznámit? Nevím. Asi ano. Osobně Tinder vzdávám, protože to rozhodně čas nešetří. Vlastně spíš naopak, ale pokud zapátráte v hlubinách darkwebu, myslím emimino.cz, narazíte na příběhy o nejhorších rande v životě, příjemných setkáních, jako bylo to naše, ale i o získání životního partnera. Myslím, že Tinder je velmi podobný klasickým seznamkám. Revoluční je pouze interface pro první kontakt. Pak už je to klasika. To jestli je kluk úchyl nebo chronický flákač, či latentní smažka nebo zda je holka nafrněná princeznička, či se nachází v panickém stavu z tikajících biologických hodin se ze 7mi fotek a 500ti znaků prostě nepozná. To až na místě, stejně jako tomu tak bylo v době předtinderové.

Leave A Comment

1 × 2 =