Fejetony

čte: Honza | Hned za fejetonem, který jsem nazval „Hipster“, následuje druhý, „Někdy možná.“ Ne náhodou. Také se totiž odehrává

čte: autor | Víte, co mají společného hipster, homosexuál a Brňák? No, kromě toho, že to zní jako začátek vtipu

čte: autor | Pamatujete si ještě na takový ty červený knížky, kterým jsme říkali občanky? V těchhle prehistorických bločcích se

čte: autor | Kláru znám od dětství. Chodili jsme spolu na stejnou základku a Klára do školy nosila takový ty

čte: autor | Jednou jsem viděl na YouTube, jak někdo hraje na psací stroj. Při mém hudebním ne-talentu jsem si

čte: autor | Prej že: „Líná huba, holý neštěstí.“ Myslíte, že to platí i obráceně? Teda Hyperaktvní huba, oblečené štěstí.

čte: Honza | Devadesátky byla dekáda, na jejímž začátku se v televizi střídal Vilda Čok s Terezou Pergnerovou, která začínala experimentovat

čte: autor | Slyšeli jste někdy, že nikdy nevíš, co má ten druhej za sebou? Hezký. Lidský. Dojemný. Ale upřímně?

čte: autor |   Vím, že některé aféry a aférky, stejně jako jejich slavní aktéři a aktérky, zapadnou rychleji než

čte: teta | Když jsem u zákazníka na Petřinách, nikdy se nezapomenu zastavit na oběd v Samojídelně. Je to taková