čte: autor |
Někdy v létě:
Vrcholila moje krize s Alžbětou. Cestou od rodičů mě Ála upozornila na podcast Ředidlo. Dělá ho nějakej Petr Kasanoha. Toho znám, vzpomněl jsem si. Když jsem se začal zajímat o osobní rozvoj, četl jsem jeho portál Best Class. Pak se ale začal specializovat na vztahy a já jako dlouholetý ženáč myslel, že o vztazích vím úplně všechno. (ha ha)
Teď mi ale přišel vhod a já to jeho Ředidlo naposlouchal odshora dolů a zezdola nahoru. Každej, ale KAŽDEJ díl začíná stejně. „Dobrý den, dámy a pánové, moje jméno je Petr Kasanoha a tohleto je další podcast, další Ředidlo…“ Víte, milá Kamilo, dělat věci správně, ještě neznamená dělat správné věci. Každá situace je jako mince, má dvě strany… – A jedem…V každém dílu najdete takových mouder jak z dílny Jan Wericha nepřeberně.
Podzim
Vánoce
Zažívám spoustu emočního pnutí, ale psát mi nejde. Vím, že by to chtělo happyend, ale ten chci taky prožít. Vzpomněl jsem si na Janu. Napsal jí – ale jen přání… Neboj. A jak to na mě tak padlo, vlezl jsem na tu seznamku. Chtěl jsem jen zabavit fantazii a pohladit ego. Omrkal jsem pár dívek a Štírka se okamžitě chytla. Vyměnili jsme si pár zpráv a pak zahřmělo a spadl server…Tak jsem jim hned poslal nabídku na novej. I se slevou pro Pavla Kasanohu osobně.
Pak už rychlý přesun na Facebook. Projedu její profil a říkám, ty vole, na tu nemám… Srdce se mi rozbušilo jak když poznáš v pornu sousedku, ale řekl jsem si: Tak to zkus. Hned po pár zprávách už vím, že je to Best Class. Pak neskutečně příjemný rande a já byl namotanej jak puberťák. Tahle holka mi předvedla za půl hodiny celou emoční duhu a ještě přidala pár barev, který jsem neviděl nikdy. Abych byl upřímný, kdybych tenkrát věděl, co mě bude čekat, tak nevím, jestli bych do toho šel. Nejspíš ne. Na druhou stranu to byla ohromná škola… Ale zpět. Ondra začal dělat hodnýho hocha. Upnul se na ní. Se vším souhlasil, dělal ze sebe blázna a nechal na sobě dříví štípat. Klasika. Na štětí už poznám, kdy je to fakt moc. To ale v tomhle případě znamená hádku. Na každý rande jsem začal vyrábět kytky. Cítil jsem se jako kříženec MacGyvera a zahradníka. Ze žvýkaček, jeleního loje nebo cigár jsem skládal něco, co mělo připomínat květinu. Bylo to kreativní, romantické… a naprosto absurdní. Jednou mi řekla, že by chtěla ode mě napsat pohádku. Udělal jsem to a když jsem jí přečetl název, řekla že to číst nebude. Že by jí to dojalo. Tak tohle zase dojalo Ondru. Já nad tím strávil 3 hodiny a ty to nebudeš ani číst? Vybouchnul Ondra. Je zajímavé, jak se dokáží slova než projdou těch pár centimetrů z mozku do pusy změnit. V tomhle případě se změnila slova: „Ty krávo! Když si nevážíš mojí práce a mýho času, tak táhni“ na slova: „To nevadí, psal jsem to pro tebe a je jedno, jestli to budeš číst nebo ne.“
Blíží se Valentýn. Napsala si o to, abych jí namaloval mandalu. Jasně, to víš že jo, udělám všechno, všecičko… Leze jí do prdele Ondra. Když jsem u tý prdele, dneska není prdel takový věci na mandalu v corona-době sehnat. Rám jsem koupil i všechno potřebný online za 8 kli, ale nejhorší je papír. Ten se online neprodává, takže objednat telefonem výdejní okénko… Děs. Domlouvám ale další rande na víkend, nic neslibuju, něco tam mám, letím na poštu, ozvu se.
A pak už jen následovalo grandiózní vzájemné poslání se do prdele. Nasranej jsem byl z toho 3 dny. Cítil jsem se jako arci-chuj. Vymetla se mnou jak s patnáctiletým faganem. Líčím to Lubošovi a ten jen pokýve hlavou a pronese: „Co ti na to mám říct? Tohleto je Best Class, vole.“