čte: autor |
Poprvé na Moravu
Planetarium
Počkej, domů to jako myslíš do Prahy?
Přesně okolo půlnoci do Prahy z brněnského Grandu vyráží bradavický express. Rychle jsem se rozhoupal a už banda podnapilích moraváků doprovází klusem pražáka na Grand. Stihnul jsem to jen tak tak, zamával a zhroutil se do sedačky. Když byl konečně chvilku klid došlo mi, že na Florenci budu v půl třetí ráno.
Je pro jistotu… Florenc je místo, které nevoní ani přes den. Být tam v půl třetí ráno není něco co bys chtěl. Když jsme dorazili, rychle volám Uber. Jenže nad Florencem je obrovskej most, kterej odstiňuje GPSku, takže mě řidiči hledali na mostě… Pár jich to vzdalo a asi po dvaceti minutách konečně nějakej dojel. Když jsem na něj čekal, naháněli mě divoký cikánský taxikáři. Na to se mám ale moc rád. Rychle skáču do obouchaný Octávky a cestou dročkáři vyprávím, jak jsem usnul v planetáriu. Smějeme se… A pak jdu do finále: „Tak čekám na tom blbým Florenci a už mě tam naháněli cikáni…“ Dročkář pak už nic neřekl. Když jsem vylezl z auta před barákem, koukám na něj a on je cikán jak noha.
Naposled na Moravu
Tak takovou sílu má slovo, upřímnost a moje nevymáchaná huba.