čte: autor |
Stáří
„A strejdo? Kdy jsi si uvědomil, že jsi starej?“ Zeptala se mě jednou má čtyřletá neteř.
„Když jsem si musel vzít brejle na porno!“ chtěl jsem odpovědět, ale místo toho jsem se jenom usmál, pohladil ji po tváři a jako bych byl sedmdesátiletý stařík, řekl vlídně: „To poznáš sama, holčičko…“
Puberta
Konfucius řekl, že všichni máme dva životy. A že ten druhý začíná když si uvědomíme, že máme jen jeden. To, že nejsme nesmrtelní a že stárneme, jsem si poprvé uvědomil, když jsem se z dítěte začal měnit na puberťáka. Dodnes si ten moment pamatuju. Bylo mi asi dvanáct. Spolu s rodiči jsme trávili volno v nějakých chatkách. Dostal jsem nové boty a abych zjistil, jak se mi v nich bude chodit, skákal jsem, běhal a smykoval na mokré trávě. Rodiče byli proti.
„Vždyť si ty nový boty takhle hned zničíš!“ vyjel na mě jeden z rodičů. A já něco drzého odseknul. Samotného mě to překvapilo. Vylezl jsem před chatky a říkám si: „Tak to je ono? Takhle vypadá TA puberta? Jak tohle vydržím ještě třeba osm let?“ Osm let není málo ani teď, ale ve dvanácti letech je to nepředstavitelně dlouhá doba. Skutečně to začalo a nejen já, ale i ti rodiče si prožil něco šíleného.
Střední věk
O nějakých pětadvacet let později sedím u Alžběty na dvoře. Zazvonil jí telefon. Volala jí Dari, co že prý dělá večer a že si jdou zaskákat, jestli se nechce přidat. Slovo dalo slovo a Alžběta, Lucka, Dari a její přítel Arnold skáčeme na trampolínách. Jenže trampolíny mají ale dvě úskalí. To první je, že pokud to přepálíte na začátku, za patnáct minut jste v hajzlu. Druhé úskalí tkví v tom, že trampolíny mají dost hrubý povrch. Ten se ale moc nerýmuje s holými koleny. Zkrátka, kolena jsem si ojebal jak malej harant.
Po trampolínách jsme zašli na pivo. Alžběta a její kamarádky i Arnold jsou o dost mladší než já a už při příchodu se mě zmocňoval neodbytný pocit, že si pingl řekne o občanky. Pingl byl ale nalitej tak, že Dari přinesl prázdného panáka… Pak se předvedl Arnold. Ukázalo se, že je to Mexičan a česky umí jen tři slova: smažák, pivo a brčko. S nimi si ale v Praze bohatě vystačí. A teď jsem byl v předvádění na řadě já, tak jsem své teprve třetí pivo zvrhnul Dari do klína. Prostě pohodový večer který by šel přemalovat okýnko po okýnku do Dikobrazu.
Doktor
Shodou okolností, kterou vymyslí jen oblibený dramtik Život, jsem byl asi dva dny nato objednaný na ortopedii právě s koleny. Fronta v čekárně utekla jak mlíko na plotně a už si mě vzal Mudr. Kodet. Znalecky koleno prohmatal a pak se zeptal na to, na co se zeptat nevyhnutelně musel: „Člověče, od čeho máte ty kolena tak zrychtovaný?“
„Skákal jsem na trampolíně…“ odpověděl jsem s tváří pokerového hráče. Doktor se prošel k monitoru, aby něco zkontroloval, a já si byl jistý, že kontroluje rok mého narození. Pak se otočil zpět na mě: „My jsme asi tak stejně staří a mě by v životě nenapadlo, že bych ještě skákal na trampolíně.“ Pronesl doktor Kodet a kroutil při tom hlavou.
„Pane doktore, jsou hold v životě situace, kdy prostě musíte.“ Mlasknul jsem, široce se usmál, mrknul a uhladil si knír.
„Hmm hmmm a kolik jí je?“ Nezaváhal doktor.
„26,“ vypálil jsem.
„No… tak to jo, to chápu. Tak opatrně, jo?“ Kývnul doktor a spiklenecky na mě mrknul. Sestra škytla a počala zvolna nachovět. Doktor se posadil za počítač a začal psát a zároveň nahlas číst to, co se mu objevovalo na monitoru: „Pacient… hlásí… bolest… při zátěži…“ Doktor se podíval zpět na mě a zeptal se: „To o té krizi středního věku tam psát nebudeme, že ne?“
„Ne pane doktore,“ odpověděl jsem s úsměvem. „To si nechám na jiné oddělení.“ Sestra se tvářila nenápadně jako nástupiště 9 a 3/4 a držela se oběma rukama za pusu. Vydávaje hýkavé zvuky byla ohnutá nad stolem. Pak se zvedla a s rychlým: „Promiňte“ zmizela za dveřma na chodbě.
8 let
Můj táta taky měl prý složitou pubertu, stejně jako já. Krizi středního věku však vyřešil velmi gentlemanským způsobem, a to stavbou nového domu. Existuje přímá úměra mezi intenzitou obou období? Jestli ano, mám a nebo spíš máte, se na co těšit.
Já zhubnul patnáct kilo, lítám od jednoho zájmu ke druhému, začal jsem psát, randit, změnil jsem po čtrnácti letech práci i obor a našel si mladší dívku. Takže mi už chybí jen kerka, kabriolet, implantát na zvětšení penisu a nastřelení vlasů. Jak dlouho to proboha trvá? Osm let? To je strašná doba.
Mimochodem, kerku a kabrio už mám.