10 Oslava

čte: autor |

Begininks

Je zase čas na sobě začít trochu pracovat a já se rozhodl splatit dluh, který vůči sobě mám. Konečně se naučím anglicky tak, jak potřebuju.

Je nutno říct, že angličtinu jsem nikdy moc rád neměl. Začínal jsem s ní na základce. Pamatuju si na svou první pan-čelku. Byla to roztomilá mladá slečna. Když přišla do třídy, cítili jste její parfém. Na své žáky se usmívala a všichni kluci ve třídě dělali poctivě domácí úkoly jen proto, aby se jí zalíbili.

Bane, dělám si prdel. Byla to hnusná zkurvená bába, něco mezi smrtí a zpopelněním. Pro ni byla angličtina úplně nový jazyk, kterej z duše nenáviděla. Hned zjistila, že angličtina, kterou dostala befelem se naučit, je od ruštiny vzdálená asi jako postel od opilce na cestě domů. Bába s plesnivýma nohama, které vystavovala, byla se svými znalostmi jen jednu lekci před námi. Když nestihla přípravu, tak jsme si hodinu zopakovali. Byla to taková tichá dohoda mezi námi. My jsme věděli, že budeme dělat domácí úkol, který už máme, a ona se nemusela připravovat, protože přípravu už taky měla.

Na učňáku jsme měli jinou expertku. Ta hned s příchodem začala ječet jak major na buzerplace. To fungovalo na sedmnáctileté spoludelikventy jen první hodinu. Hned druhou jsme ale zjistili, že úča, která ječí, nekouše. No a tak jsme jí to, světe div se, dali pěkně sežrat. Expertka končila do měsíce.

Pak mě ještě učila Jana, chodil jsem na jazykovku a taky jsem měl jeden kurz někdy v pubertě. Nic z toho mě ale nepřimělo si angličtinu zamilovat. A nebo se jí alespoň naučit.

Protože ale mojí špatnou angličtinu vnímám právě jako dluh vůči sobě, chodím v těchto dnech třikrát týdně a konečně mě začala angličtina bavit.

Párty

Každá hodina vždy začíná otázkou na víkend. Prostě jen tak pro rozmluvení. Spolužák Zdeněk byl na chatě. Hm, velmi poutavé… Ovšem, nechali doma svou dceru, která měla oslavu svých patnácti let. Jako… Vím kam si myslíš, že to asi tak směřuje, ale ne, nevlítl jsem tam a nepředvedl taneček na stole. Jen jsem se Zdeňka zeptal, jestli se měli pak kam z chaty vůbec vrátit. A prej jo. A že jen našel pár lahví od Frisca v popelnici. Jen jsem zavrtěl hlavou a vybavil si svojí oslavu patnáctých narozenin.

Párty hárt

Máma tenkrát upekla roštěnky, který jsem miloval. A taky si pamatuju, jak vždycky dávala nahoru kousek špeku, kterej se upekl do křupínky. Vzpomínám si, jak moc se mi nechtělo je vyzvracet. O tom ale později. Hned po obědě jsem se spolužákem ze základky Robertem namířil pro nezbytnou výbavu. V tržnici, kde nikdo neřešil, kolik nám bylo, jsme nakoupili dvě zásadní komodity. Meruňkovou vodku, každý láhev, a doutníky. Pokud si meruňkovou vodku od Vietnamců nevybavujete, tak vězte, že se chlastá sama. Hlavně vůbec není cítit alkoholem jako normální destiláty a chuťově připomíná spíš šťávu. A když už jsem tak nostalgickej, tak co ty doutníky? Tak to byl Titan, dámy a pánové. Cigáro za osmnáct korun, velký jak dildo. Zvlášť, když si ho dá do huby patnáctiletej smrad.

Nedaleko tržnice, která dneska už taky neexistuje na místě dnešního bytového komplexu Arora stávala Bečvářova vila. Vila dřívějšího majitele polností, kterým dnes říkáme Strašnice. Vila byla už ruina, ale nám posloužila skvěle. S Robertem jsme do ní zalezli a narozeniny řádně oslavili.

Na mě ta vodka zapůsobila víc, tak mě musel Robert odvléct domů. Spolu jsme pak usnuli na schodech před naším bytem. Asi za hodinu vyšel táta se psem, že půjde venčit. Zaregistroval mě na schodech a jediné, co pronesl, bylo: „Tak a už je to tady.“ Popadl mě, stáhl ze mě bundu a tak jak jsem byl, mě položil do vany. Budiž mu jen ke cti, že nenásledovalo nějaké teatrální pouštění ledové sprchy na ožralého Ondru. Nic… Jen mě tam nechal, zhasnul a přivřel dveře.

Ráno následovaly přísahy samému sobě. Takové ty přísahy o doživotní abstinenci a podobně, které jsme za život pronesli všichni mockrát.

Když jsem si na to takhle vzpomněl a srovnával to s oslavou Zdeňkovy dcery a pár lahvemi od frisca v popelnici, přepadlo mě hned několik pocitů. Kam ta dnešní mládež spěje? Byl jsem takovej sígr? A nejsem už moc starej, když se nad takovou věcí dokážu pozastavit?