čte: autor |
Husák:
Hanka:
Hanka je slečna, která patří k těm, co nejsou sice prvoplánově krásné, ale je krásná tak nějak zevnitř. Tahle její krása je tak silná, že jí fyzicky v rozkroku cítím, a hned na první dobrou vidím, jak jí tryská ušima na povrch. Hanka je dobrovolnice, která v nemocnici pomáhá a Ondruše pozvala.
Mimozemšťan
Přiznám se, že jsem si nevšiml příchodu dalšího návštěvníka workshopu. Najednou tam prostě stál. Zjevil se odnikud. Muž, ve věku mezi pětapadesátkou a šedesátkou. Jeho obličej byl hladce oholen, měl velmi čerstvý a elegantní účes z šedivých vlasů a košili. Prostě jako kdyby právě vyšel z nějakýho barber shopu. Nebýt faktu, že mu chyběly kalhoty, by nikdo na jeho ruce nehledal nemocniční štítek, ale spíš zlaté Rolexky. Ondruš po recitaci básně nechal zaznít několik vteřin ticha, aby mohly pocity z básně lehce vplout do našich duší. Muž s dokonalým účesem do nastalého ticha pronesl zcela vážným hlasem: „Jo, jen mimochodem, já jsem mimozemšťan.“ Následovalo opět několik vteřin ticha. A tady zasáhla Hanka. S naprostým klidem a zvláštním údivem, který spíš znamenal že pouze konstatuje něco absolutně markantního odpověděla: „Nám to tady ale přece nikomu nevadí.“
Mimozemšťanovabáseň a Fermiho paradox:
Fermiho paradox nás staví před otázku: Pokud je vesmír plný mimozemských civilizací, proč jsme se s žádnou z nich nesetkali? Představme si, že nás mimozemšťané opravdu navštíví. Představme si, že to nebude tak, jak nám jejich návštěvu líčí filmy jako Den nezávislosti nebo Válka světů, ale že budou mírumilovnější než Jean-Luc Picard z hvězdné lodi Enterprice.