04 Tinder je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš

čte: autor |

Plně přiznávám, že následující přirovnání jsem si půjčil od Báry Šťastný z její Lásky pro samouky. Ale nemůžu si pomoct. Nic trefnějšího Tinder nevystihuje tak, jako jízda po eskalátoru v metru.

Jedete nahoru a proti vám jedou potenciální nevěsty. Z nedostatku jiných podnětů hodnotíte: „Tu jo, tu jo, tu ne, starý, starý, mladý, jo, jo…“ O podobném testu vypráví i Vladimír Menšík, který takto swipoval z okna jedoucí tramvaje. Tinder je vlastně to samé, ale na telefonu. Lítají na vás fotky protějšků a pak jen swipujete doprava, jako že byste to zkusili, nebo doleva, jako že asi tak po čtyřech pivech. Když se shodnete jako že jo, aplikace vás nechá si spolu psát. A to je vlastně všechno.

Tinder není ani provokativní sociální síť plná úchylů a zlatokopek, ale ani katalog princezen s vlasy po kterých se dá vyšplhat do věže a princů na bílých koních.

Osud mě zavál do situace, kdy jsem neměl do čeho píchnout a potřeboval jsem se seznámit. Ani já ten čas nekradu a oslovit holku na ulici je pro mne stále něco nepředstavitelného. Holku z práce? Děkuji, nechci. Románek na pracovišti totiž znamená začátek konce pracovního poměru jednoho z vás. Ne nadarmo se říká: Neser tam, kde jíš. Buď to totiž nedopadne a začnete se nenávidět, čili klesne produktivita, nebo to naopak dopadne a upřímně řečeno, vidět ji 24×7 taky nechceš. A klesne produktivita. Co víc, jsme brněnská firma a co si má člověk asi tak myslet o holkách z města, kde když jedete z Grandu tím jejich elektrickým autobusem s obří anténou, jdou hned po sobě zastávky Vlhká a Mastná? Zkusil jsem teda Tinder a jak mám ve zvyku, nejprve přečetl a nastudoval vše, co se dalo.

Swipe není shoda

Swipe není shoda, shoda není chat, chat není schůzka a schůzka není happy end.

Je to totiž poměrně náročné. Holky z Tinderu většinou swipují doleva, na rozdíl od kluků. Shoda je tedy spíše náhoda. Neustálým pokoušením Tinderu jsem zjistil, že potřebuji projet asi 50 nebo 70 profilů, abych měl shodu. Vést 10 konverzací, aby došlo na schůzku. Čili je to časově poměrně náročné pokud se chcete chovat trochu zodpovědně. Pokud dojde ke shodě, nastává otázka: Co dál. Holka se neozve, a tak je nutné vytasit se s něčím sám. Vypiloval jsem ultimátní otvírák a že holka neodpoví, se mi dneska už nestává… A pak záleží na vás, jak rychle jste ji schopni dostat ven. Když se to nevede (nebo to alespoň nevypadá) ani kolem 20. zprávy, něco je špatně. Měl jsem konverzaci, co se táhla tři dny, a pak si mě unmatchla. Měl jsem jinou, kdy se ke mně málem holka nastěhovala i s dítětem, aniž bych ji viděl. Až jednou…

Martina (33) Je to shoda

Když se mi na displeji objevila Martina, říkám si… No… ale jo. Je to shoda, zahlásila moje Nokia. Z popsané reakce je jasné, že to nebylo úplně ono, ale od jistého věku jsem přestal považovat vzhled za prioritu. Jasně, neměla by být tlustší než já, což není tak neskromný požadavek, a nemělo by existovat riziko, že při společné návštěvě ZOO ji nebudou chtít zřízenci pustit ven. A konečně třetím kritériem je, že mě musí něčím brát. Jestli to ale zvládne kozama, vlasama nebo úsměvem, to je pro mě už vedlejší. Tak tedy, vytasil jsem svou zmíněnou ultimátní balicí hlášku a dodal, že vypadá normálně a že to považuji za vcelku solidní lichotku. Teda na Tinder. Martina odpověděla, že si musí rychle nabarvit vlasy, vyfotit se ve fitku s iPhonem a v plavkách. Vtipná – aleluja. Kontruji svým plánem, vyfotit se taky ve fitku, jak hladím tygra, který leží na mém novém autě. Mojí ehm vypůjčenou novou super de-luxe káru jsem si v tom fitku zaparkoval a že jsem úplnou náhodou a shodou okolností u toho nahý. Pro vysvětlení je nutné říct, že se typově fotografie v profilech velmi často opakují. Klasikou jsou právě fotky iPhonem ve výtahu nebo fitku. Klasikou u dívek je špulení pusy a klasikou chlapců je fotografie, jak klečí u auta a vypadají jak když zrovna kadí. Oblíbené fotky mužských profilů jsou také jak vraždí rybu nebo třeba hladí tygra. Nezřídka narazíte i na polonahé fotografie zájemců o seznámení. A to i na mužských profilech, i na těch ženských. S Martinou jsme si ještě vyměnili několik zpráv. Reagovala rychle a vtipně. Myslel jsem, že ji vytáhnu do baru, ale nějak se jí nechtělo. Chtěla si jít spíš zaplavat. Vím, je asi jiná doba a já jsem staromódní, ale vidět hned na první schůzce vlastně všechno a nenechat si žádné tajemství na později je prostě trochu víc, než potřebuju. Přišel jsem s pěkným kompromisem a vytáhl ji na piknik.

Domluvili jsme se ještě na ten den a po všech nezbytných přípravách jsme se potkali v Grébovce. Vytasila na mě ruku, ale já jako správný Tinderman, jsem jí hned vlepil pusu. Od zastávky jsme se vydali do parku. Vysela na mně jak vánoční ozdoba na stromečku. Našli jsme si pěkné místo, uvelebili se na dece a začali si užívat. Teda užívat pikniku, takovej střelec zatím nejsem. Skvělá vlna pokračovala až do chvíle, kdy jsem se jí zeptal, jestli má nějaké děti. Prý ne a co že já. Také záporná odpověď. Chvíli přemýšlela a pak řekla: „Tak co s tím uděláme?“

Jak by napsal Ostravak Ostravsky, rozblikaly se mi všechny červené diody v pale, že jsem neviděl na schody, po kterých jsem utíkal dom. Skutečnost je ale taková, že jsem jen zblednul s takovou rychlostí, že by mi kdejaký chameleon mohl závidět, a odpověděl jí, že asi nic. A že projekt dítě nemám ve svým aktuálním kalendáři, bejby. Dali jsme si trochu jídla, které jsem připravil, a vypili asi půl lahve vína. Začalo to vypadat na pěknou bouřku, tak jsme sbalili piknik, ale bouřka nás odejít nenechala. Schovali jsme se do takového podloubí, kde jsme lahev dopili a po ní ztrestali ještě jednu. Nádherně jsme si spolu popovídali, skvěle ladili a hlavně se pekelně vožrali. Když jsem přišel domů, napsal jsem jí, že to bylo velice příjemné a že bych si to rád zopakoval. Martina mi odpověděla, že to bylo opravdu příjemné i pro ni, ale že máme jiné životní cíle a priority a že potřebuje rodinu.

I když nevznikl ani vztah a na onu vytouženou třešinku na dortu sociální dynamiky také nedošlo, byl to velmi příjemný večer. Martina byla moc fajn a obrázek z katalogu zvaný Tinder seděl. Realita byla i o špetku lepší. Dá se přes tuto aplikaci seznámit? Nevím. Asi ano. Osobně ale Tinder pro zatím vzdávám, protože to rozhodně čas nešetří. Vlastně spíš naopak, ale pokud zapátráte v hlubinách darkwebu, myslím emimino.cz, narazíte na příběhy o nejhorších rande v životě, příjemných setkáních, jako bylo to naše, ale i o získání životního partnera. Myslím, že Tinder je velmi podobný klasickým seznamkám. Revoluční je pouze interface pro první kontakt. Pak už je to klasika. To, jestli je kluk úchyl nebo chronický flákač či latentní smažka, nebo zda je holka nafrněná princeznička či se nachází v panickém stavu z tikajících biologických hodin, se ze sedmi fotek a 500 znaků prostě nepozná. To až na místě, stejně jako tomu tak bylo v době předtinderové.