čte: Ondra |
Tinder je jako bonboniéra
Mohlo by se zdát, že Tinder je jako ruská ruleta, která je tak trochu obráceně. V šestiraňáku je pět kulek a jen jedna prázdná díra. A když máš kurva kliku je i vyholená.
Když jsem zkoušel Tinder poprvé, nabyl jsem dojmu, že je to jak jízda po eskalátotu. Jedeš nahoru a proti tobě frčí potencionální nevěsty. Z nedostatku jiných podnětů hodnotíš: „Tu jo, tu jo, tu ne, starý, starý, mladý, jo, jo…“ O podobném testu vyprávěl už Vladimír Menšík, který takhle selektoval z okna jedoucí tramvaje. Tinder je vlastně to samé, ale na telefonu. Lítají na vás fotky protějšků a pak jen swipuješ doprava, jako že bys jí vopíchal, nebo doleva, jako že asi tak po čtyřech pivech a se zavřenejma vočima. Když se shodnete jako že jo, aplikace vás nechá si spolu psát. A to je vlastně všechno. Nebo by se to alespoň tak mohlo zdát.
Tinder není ani provokativní sociální síť plná úchylů a zlatokopek, ale ani katalog princezen s vlasy po kterých se dá vyšplhat do věže a princů na bílých koních. Ve skutečnosti je jako bonbonéra. Je tam spoustu dobrých čokoládek. Ale většina jsou Salonky. Mají krásný barevný obal z celofánu, který vypadá velmi lákavě, ale uvnitř je jen utahaná dezinfekční kostka do pisoaru obalená ve sladkým hovně.
Osud mě zavál do situace, kdy jsem neměl do čeho píchnout a můj rozkrok jasně velel, že se to buď brzy změní nebo mi ven vyteče semeno ušima. Kam ale pro ženskou? Na ulici? To bylo pro mě vý době něco nepředstavitelnýho. Do práce? Děkuji, nechci. Ne nadarmo se říká: „Neser tam kde jíš.“ Holka z práce totiž znamená konec pracovního poměru jednoho z vás. Buď to dopadne, ale vidět jí 24/7 je jen pro opravdu otrlé, takže to nechceš. Každopádně tím klesne produktivita. No a nebo to naopak nedopadne. Začnete se nesnášet nebo se sobě navzájem vyhejbat. Každopádně tím klesne produktivita.
Navíc my jsme brněnská firma a co si má člověk asi tak myslet o holkách z města, kde když jedete z Grandu tím jejich elektrickým autobusem s obří anténou, jdou hned po sobě zastávky Vlhká ve který mimochodem bydlel chudák kolega s nešťasntným jménem Radek Vyliž, a zastávka, co se jmenuje Mastná? Nezbylo teda nic jinýho, než zkusit Tinder.
Swipe není shoda
Swipe není shoda, shoda není chat, chat není schůzka a schůzka není happy end. Tohle jsem pochopil docela rychle. Holky na Tinderu swipujou doleva jako by to byl olympijský sport. Klučičí strategie je přesně opačná: doprava, doprava, doprava – protože co kdyby. Moje osobní statistiky v tu dobu byly nemilosrdný: 50 swipů na jednu shodu. A pak? 10 konverzací na jednu schůzku. Když se chcete chovat trochu zodpovědně a nepověsit si na krk první vochechuli, je Tinder časový vysavač. Nakonec dojde ke shodě a nastává otázka: „Co dál“ Holka se neozve, a tak je nutné vytasit se s něčím sám. Vypiloval jsem ultimátní otvírák a že holka neodpoví, se mi dneska už nestává… Pak hlavně záleží na vás, jak rychle jste schopni jí dostat ven. Když se to nevede (nebo to alespoň nevypadá) ani kolem 20. zprávy, něco je špatně. Poděkuj bráško a vyser se na jí. Sex po telefonu není to co chceš. Měl jsem konverzaci, co se táhla tři dny, a pak si mě unmatchla. Měl jsem jinou, kdy se ke mně málem holka nastěhovala i s dítětem, aniž bych ji viděl. A pak přišlo moje první Tinder rande.
Martina (33) - je to shoda
Když se mi na displeji objevila Martina, řekl jsem si: „Hm… No… Ale jo.“ Od jistého věku jsem přestal považovat vzhled za prioritu. Jasně, neměla by být tlustší než já, což není tak neskromný požadavek, a nemělo by existovat riziko, že při společné návštěvě ZOO ji nebudou chtít zřízenci pustit ven. Martina vypadala prostě jako taková ta holka, kterou sice nevezmeš na Miss mokrý tričko, ale rozhodně se za ní nestydíš, když ji ukážeš kámošům. Vybalil jsem na ní zmíněný otvírák. Odpověděla vtipně, takže jsem si řekl, že zkusím. Chtěla jít na plavání. Trochu mě to vyděsilo. Bylo to přecijen moje první Tinder rande. Domluvili jsme se raději na pikniku. V parku v Grebovce.
Sešli jsme se, podala mi ruku, ale já ji rovnou políbil. Neprotestovala. Visela na mě jak teplákovka z tržnice. Na dece jsme otevřeli láhev vína a všechno šlo famfárově. A pak se mě zeptala: „Máš děti?“ „Ne.“ Odpověděl jsem. Zazubila se na mě kudlanka bezbožná a s ledovým klidem se hned zeptala: „A co s tím uděláme?“
Ticho. A jak by řekl Ostravak Ostravski:“ Rozblikaly se mi všecky červne diody v pale, že sem přes ně ani neviděl, když jsem zdrahal po schodoch ven.“ Zachoval jsem ale tvář. „Asi nic,“ říkám. „Projekt dítě nemám v aktuálním kalendáři, kotě.“ Asi v půlce první lahve, začalo chcát. Znáte to. Taková ta letní bouřka, která se zjeví odnikud. V Grebovce, je ale takovej altánek a my zalezli tam. Tam taky láhev dorazili a protože chcalo pořád, ztrestali jsme i druhou. Byl to skvělý večer, ale napsala že priorita je pro ní hold jinde.
Když něčemu nerozumíš, najdi kde jsou v tom peníze
Tenhle známý citát Terryho Pratchetta, nám dává důvod podívat se na Tinder trošku z jiného úhlu. Tinder totiž není ani tak seznamka, jako hlavně firma. A firmy mají jasný účel, který je mimochodem i v zákoně. Tím je generovat zisk. Samozřejmě od uživatelů. Uživatelé jsou nezadaní lidé, kteří doufají, že jim Tinder pomůže být „méně nezadanými.“ Jenže… z logiky věci vychází, že když se jim to podaří, přestanou aplikaci potřebovat. Čti, platit. Znamená to tedy, že Tinderu ani tak nejde o to, aby nám našel „tu pravou“, ale spíš o to, aby nás udržel v rozjetém kolečku hledání a seznamování.
Pak je tu otázka samotné aplikace. Na povrchu jednoduchý interface – stačí přejet prstem. Doleva, doprava, chat. Ale pod tím vším běží složitý algoritmus, koplikovanej jak Matrix. Tyhle informace jsou z ranku jedna paní povídala, ale stejně… Co by na takový jednoduchý appce tolik lidí a tolik let asi programovalo? Z fotek se vytahují metadata, podle kterých zjistí, na co fotíte nebo kde fotíte. To už leccos říká o vašem životním stylu. AI hodnotí nejen texty v profilech, ale i obsah samotných fotek a zasazuje to do kontextu vašeho profilu i do kontextu interakce s ostatními profily.
Například pokud se matchnuté telefony v noci spolu objeví na stejném místě, aplikace to přirozeně registruje. Pokud spolu náhodou v noci stěhujete gauč je statistická chyba. Hlavně je to další položka do složky, kterou si Tinder vede. V tomhle Big Brotheru prostě vědí všechno, co se o vás vědět dá. Že mají k dispozici tým těch nejlepších psychologů na světě, který algoritmus ladí asi není teď už tak úplným překvapením.
A ještě jedna úvaha v týhle mentální gymnastice. Pokud je ta vyjebaná aplikace takhle vychcaná a navíc globální, logicky vám musí naservírovat ideální protějšek za 2 hodiny. Proč to neudělá už víme, ale zkusme si představit, že to fakt udělá… A teď otázka: „Jel bys za ní na druhou stranu světa? (třeba i do Brna?)
Dá se teda přes Tinder seznámit nebo je to celý o hovně?
Definitivně dá.
Aplikace je sice napsaná samotným Luciferem, ale dokonalá není. A díky jejím chybám vás statisticky musí nakonec seznámit. Osobně Tinder odkládám, protože to rozhodně čas nešetří. Zkusím se vrátit do tramvaje jako Menšík. A nebo do vlaku! Tinder ale nevzdávám. Pokud totiž zapátráte v hlubinách darkwebu, myslím emimino.cz, narazíte sice na příběhy o nejhorších rande v životě, ale i o získání životního partnera. Myslím, že Tinder je velmi podobný klasickým seznamkám. Revoluční je pouze interface pro první kontakt. Pak už je to klasika. To, jestli je kluk úchyl nebo chronický flákač či latentní smažka, nebo zda je holka nafrněná princeznička či se nachází v panickém stavu z tikajících biologických hodin, se ze sedmi fotek a 500 znaků prostě nepozná. To až na místě, stejně jako tomu tak bylo v době předtinderové.